Kohoutková voda !! Ano, či ne? A když ano, tak jak?

24.11.2013 18:25

Mnohokrát jsem v rámci firmy nad tímto problémem diskutovali. Snažili se nahlížet na téma optikou zákazníka, zvažovali ekonomické aspekty toho či onoho řešení, modelovali jsme si "standarty" chování běžného českého hosta.... Nechtěli jsme v konečném řešení nikoho rozlobit, ale zárověň jsme nechtěli být za blbce.

Přečtení níže uvedeného článku nám velmi pomohlo v rozhodnutí...

článek použit z portálu www.kavarnik.com

Voda z kohoutku? Je tu i realita

Dnes vyšel na Novinkách článek o tom, že "Restaurace stále nechápou, že nabídnout vodu z vodovodu je samozřejmost". Již tento název jasně říká, jaká asi bude nosná myšlenka tohoto článku, odkazujícího na zahraničí, kde je karafa s vodou na stole běžná.

Cestovatelé, etnologové či manažeri z drahých hotelů zde argumentují, že v mnoha zemích je voda z vodovodu zdarma samozřejmostí a odkazují se na civilizovanost těchto zemí. Nenápadně tím naznačují, že čeští hospodští, restauratéři a gastronomové jsou necivilizovaní loupežníci, kteří mají na balené vodě extrémní zisky. Ano, balená voda umožňuje provozovateli restaurace či kavárny nasadit poměrně vysokou marži. Ale musíme si uvědomit, že finanční příjem je pro takový podnik velmi důležitý, a to ne jen z hlediska nestydatého bohatnutí majitele, ale především pro ekonomickou stabilitu provozovny.

Provozovat "hospodu" není snadný byznys a už vůbec to není obor, ve kterém se dají bez práce, vzdělání a schopností "nadělat prachy". Každý provozovatel musí stabilitu hlídat ze dvou směrů. Musí zaplatit veškerý provoz podniku - nájem, splátky a leasingy na zařízení, úvěry na provoz, zaměstnance, zboží, poplatky, musí investovat do zařízení a technologií, které musí splňovat mnoho hygienických a technických předpisů, které na první pohled nejsou vidět. Druhá část mince je o tom, že podnik musí mít nastavené ceny na takovou úroveň, aby byla přijetelná pro dostatek klientely, která musí podnik uživit.

K oběma těmto stránkám si dovolím uvést dva postřehy či myšlenky:

V době před několika lety jsem byl ve Španělsku právě v době, kdy se u nás přijímaly zákony, které velmi drsně zpřísňovaly provoz restaurací, a to hlavně z hlediska hygienických norem. Bylo nakoupeno mnoho bezdotykových baterií a mnoho restauratérů či kavárníků investovalo neskutečné částky peněz na stavební či technické úpravy svých podniků. Vše s jasným argumentem, že "Evropská unie si to žádá a my to musíme přijmout". V té době v tom samém Španělsku, které bylo členem EU roky před našim vstupem, jsem seděl v hospodě, kde se pomalu házely zbytky na zem a jednou za hodinu přišel chlap s koštětem, oddekloval poklop ve prostředku lokálu, a zametl do něj ten bordel.

Druhým postřehem pro mě jsou ceny nealkoholických a teplých nápojů v jiných, dokonce i civilizovaných, zemích. Když během práce či odpočinku cestuji do ciziny a stravuji se v restauracích, ceny jídla se velmi přibližují k našim, ale nápoje jsou zde velmi drahé a v některých případech jsou ceny až o násobky vyšší, než u nás. Dovedu si představit, že pokud zaplatím za pivo v restauraci místo 25 korun třeba 3 Euro, že asi dostanu i sklenici obyčejné vody zdarma, když o ni požádám.

Tyto dva momenty jsou pro mě jasným argumentem, proč podnik potřebuje mít příjmy a je celkem jedno, zda je vybere za balenou vodu, nebo zda si ji host zaplatí zdarma ve dvakrát dražší kávě. Naopak argument paní Dvořákové z firmy Veolia o tom, že litr takové vody stojí pouze 0,0055 korun a že tím hospodský neprodělá, je pro mě naprosto lichý, protože tento byznys, jako každý jiný, se nedělá proto, aby "tolik neprodělal", ale aby fungoval a generoval výsledky. Mimochodem, paní Dvořáková, když tedy neprodělá - kde se rozdávají sklenice a karafy na vodu zadarmo?

Dalším a možná nejsilnějším argumentem, proč nedávat jen tak zdarma vodu, je české prostředí a česká povaha. Opět uvedu příklad zajímavého incidentu, který jsem zažil minulý rok v jedné kavárně. Dorazil do ní pán s paní, který si suveréně pro oba objednal jednu kávu a dvě velké sklenice vody z vodovodu. Když mu toto bylo odmítnuto, začal křičet něco o tom, že vedoucí je prase a dobytek a hovado, a že to by se mu v Londýně nestalo. Když opomenu tyto buranské způsoby, které už samy o sobě jsou důvodem někoho z kavárny vykázat, zamysleme se opět nad tím, proč by měl někdo provozovat kavárnu v centru Prahy s kávou za velmi slušných 38 korun a vytěžoval si například v této situaci dvě místa k sezení, inventář a práci personálu proto, aby se mohl postarat o dva lidi, kteří mu nechají společně útratu 38 korun. A krom toho, že něco stojí nákupní cena kávy, práce obsluhy, židle na kterých sedí hosté nebo sklenice, ze kterých by pili vodu zdarma, ještě v té kavárně jistě půjdou na záchod, kterým protéká další voda zdarma, který někdo uklízí a kupuje ručníky a mýdlo, kterým se hosté myjí. Protože kdyby tento servis na toaletě nebyl, jistě by byl další dobrý důvod, aby si tento typ hostů rychle našel dalšího dobytka nebo hovado.

Z výše uvedených důvodů jsem se zatím příliš neposunul od toho, co mě učili v hotelové škole a i té praktické v životě (a že nových trendů od té doby přišlo!) - je hostitelskou povinností nabídnout sklenku vody zdarma člověku, kterému není dobře, nebo který si potřebuje zapít prášek. Poskytování masovým způsobem služby, na které bude člověk prodělávat, je nelogické a nesmyslné. Módní nebo ekologická gesta si mohou dovolit luxusní a extrémně drahé hotely nebo kavárny, které dostávají na svůj provoz dotace či granty, ale nikoli podnikatel, který musí v českém prostředí působit a fungovat.